Hlavní organizátor Spoluorganizátoři Partner akce

Marta Kloučková - Čerpám ze svých příběhů a emocí

, autor: archiv Marty Kloučkové

Marta Kloučková je multižánrová zpěvačka, textařka a skladatelka působící na české jazzové scéně. Jablonecká rodačka začínala s hudbou na Základní umělecké škole v Jablonci. V srpnu vystoupila se svým kvartetem na letní scéně Eurocentra v rámci hudebního festivalu Jablonecké tóny.

Jak se vám v Jablonci vystupovalo?

Krásně, koncert měl hezkou atmosféru a viděla jsem známé tváře v publiku. Kromě mé rodiny a přátel tam byl třeba můj trenér atletiky Jirka Preisler, se kterým jsem se neviděla asi deset let. Jsem ráda, že vyšlo počasí, že přišlo tolik lidí a že se jim koncert líbil.

Vracíte se do Jablonce ráda?

Do Jablonce se vracím čím dál raději, procházím se místy, ke kterým mám vztah, a i když bydlím už přes deset let v Praze, kdykoliv přijedu do Jablonce, cítím se tady doma. Je to tím, že tady mám rodinu, přátele, k tomu tu jsou lesy, příroda, čistý vzduch. Mám návštěvy Jablonce spojené s odpočinkem, na chvíli se zpomalím nebo úplně vypnu. Koncem června jsem třeba hostovala na Jazzovém festiválku v klubu EX, který pořádají František a Dáša Kozderkovi, a tam jsem si hodně uvědomila, jak moc mi Jablonec chybí.

Jak jste se dostala k jazzu?

Přes kapelu Jazz H Faktor. V roce 2005 jsem zvítězila v jablonecké soutěži Rampa hledá Superstar. Tam si Milana Havlíčková, která mě učila od mých šesti let na piano, všimla, že zpívám, a doporučila mě Františkovi Kozderkovi, který v tu dobu hledal do kapely zpěvačku. V Jazz H Faktoru jsem se naučila jazzové standardy, začala jezdit na Jazzovou dílnu do Frýdlantu, na konzultace do Prahy. Ve všem mě hodně podporovali rodiče. K tomu jsem zpívala se školním big bandem na jablonecké ZUŠ a v žákovské kapele Houda Band, kterou vedl bluesman Bobby Houda. Po maturitě jsem šla do Prahy na konzervatoř studovat muzikál, k tomu jsem ale zpívala jazz a po muzikálu jsem šla na jazzovou VOŠ Jaroslava Ježka.

Co nebo kdo vás v tvorbě inspiruje?

Já jsem na piano v ZUŠce hrála nejraději Debussyho a celkově je mi impresionismus velmi blízký, takže hudebně z něj dost vycházím. Pak taky hodně poslouchám vokální a instrumentální hudbu, nejen jazzovou. Co se týče textů, netroufám si na psaní textů v angličtině, tam sáhnu spíš po básních, které se mi líbí, aktuálně to jsou Sara Teasdale či Emily Dickinson. V tvorbě českých textů jdu buď po zvukomalebnosti, nebo čerpám ze svých příběhů a emocí a texty pak zhudebňuji. Inspirací jsou mi i mí spoluhráči, a to jak v kvartetu či kvintetu, tak ve Sketách. A taky můj osobní život, ten je poslední dobou velmi inspirativní.

Vloni na podzim vám vyšlo album Loving Season. Můžete ho čtenářům trochu přiblížit?

Album je příběhem o lásce. Ne, že by písně vyprávěly jedna za druhou, co se odehrálo, ale pokud si ho čtenáři pustí v klidu a celé v kuse, pak je hudba, emoce, texty a barvy povedou. Chtěla jsem vytvořit něco, co posluchače zasáhne, dojme. Na albu jsou zhudebněné básně Sary Teasdale, mé autorské písně, jedna skladba Davida Dorůžky a dvě skladby Víta Křišťana. Kromě kvartetu ve složení Vít Křišťan – piano, Jan Fečo – kontrabas a Marek Urbánek – bicí na albu hostuje náš přední jazzový kytarista David Dorůžka a soubor Clarinet Factory. Album sklidilo velký ohlas a zdá se, že i posluchačům se líbí, a tak nám dělá velkou radost.

Chystáte nějakou novinku?

Chystám natočit ve studiu jen smyčcový kvartet a hlas. Vnímám to momentálně jako experiment a prostor k dalšímu kreativnímu zkoumání a hraní si. Uvidíme, jestli to povede k další desce.

Kde vás můžeme v nejbližší době vidět a slyšet?

V kvartetu 12. 9. U Staré paní v Praze, 20. 9. v Jazz Clubu ve Slaném, 14. 10. v Jihlavě, v celé sestavě 26. 10. na Přerov Jazz Fest, dále mám na podzim koncerty se Sketami a Bárou Polákovou. Sledovat mě můžete na www.martaklouckova.cz či na Facebooku a Instagramu. A slyšet mě vlastně můžete i na Českém rozhlase Vltava vždy první úterý v měsíci v pořadu Úhel poslechu, kde pouštím jazzové a a cappella projekty, které mě baví.

Doprovází vás tři hudebníci. Kdo v quartetu „velí“?

Co se týče organizačních věcí, ty mívám na starost já, takže instrukce, kde kdy být, co mít s sebou, jaké oblečení, dávám já. Ale to je spíš předávání informací, než velení. Já jsem ráda, když samostatně myslíme a společně konáme. A co se hudby týče, většinou se shodneme nebo se normálně domluvíme. Je mi s nimi hezky.

Krásné šaty, ve kterých vystupujete, si vybíráte sama?

Buď si je vyberu sama nebo si je nechám šít od Lenky Hájek Kristiánové. Má značku Divej, a teď nově i Zírej, a je moc šikovná.

Adéla Říhová

Vytvořeno 2.9.2019 10:42:51 | přečteno 419x | Petr Vitvar
load